Lidé v krasu byli zvyklí žít v okolí jeskyní, šachet, ponorných řek, jezer, neobvyklých pramenů, které při silných deštích nebo záplavách stříkaly ze země. Když ovšem silné proudy vynesly na povrch takové nevídané „ryby“ se sněhově bílou kůží, podlouhlým tělem, dlouhým ocasem a čtyřma nohama, bylo to něco mimořádného. Místní lidé věřili, že uvnitř Postojenské jeskyně žije hrozivý drak a tato malá zvířata jsou ve skutečnosti jeho mláďata.

Kdo zkrotí draka?

Malí dráčkové ovšem nemátli jen zvědavé místní obyvatele. Po vyslechnutí mnoha podivných příběhů se o ně začali zajímat také vědci. V 18. století si biologové vzájemně konkurovali a zdá se, že doslova bojovali o to, kdo představí nový živočišný druh z Postojenské jeskyně. Giovanni Antonio Scopoli byl prvním, kdo získal živý exemplář tohoto neobvyklého stvoření. V roce 1768 tak „malí dráčkové“ dostali svůj vědecký popis a latinský název: Proteus Anguinus (macarát jeskynní). O těchto neuvěřitelných stvořeních z podzemního světa Postojenské jeskyně se dokonce zmínil Charles Darwin ve své knize O původu druhů (1859).

Královna podzemního světa?

Macaráti jeskynní se endemicky vyskytují pouze v Dinárském krasu. To znamená, že žijí v jen velmi malém kousku světa a na malém území, jejich biotopem je Slovinsko a Postojenská jeskyně. Zvláštnosti jeskynního prostředí – život ve tmě, konstantní teplota a dlouhá období bez potravy – učinily z jeskynních mloků průkopníky přežití a vybavily je jedinečnými super schopnostmi.

Superhrdinové!

Macaráti mívají jednotný vzhled: mají protáhlá hadovitá těla a měří 25 až 30 centimetrů. Díky tomu jsou jedněmi z největších jeskynních predátorů. Mají bledou narůžovělou kůži, která vypadá téměř průsvitná. Pohybují se po malých, krátkých nožkách. Na předních mají tři prsty a na zadních pouze dva. Ve vodě se pohybují podobně jako hadi kroucením těla, při kterém si pomáhají nohama. Dýchají vnějšími žábrami a jen elementárními plícemi. Přestože dospělí macaráti nemají oči, díky svým kožním receptorům „vidí“ prakticky všechno. Skvěle vnímají svoji kořist a jejich kůže je také velmi citlivá na světlo. Bez potravy vydrží až dvanáct let a dožívají se až 100 let.

Láskyplné tajemství

Spíše než jejich super schopnosti vědce po stovky let zajímalo jejich největší tajemství: reprodukce. Když žijí v temném prostředí podzemních řek a jezer, kde se rozmnožují. Vědci totiž neměli mnoho příležitostí jejich rozmnožovací chování studovat. Náhodná událost, která se přihodila ve velkém výstavním akváriu v Postojenské jeskyni, ovšem vědcům pomohla dozvědět se o rozmnožování macarátů jeskynních více. V roce 2016 to bylo poprvé, kdy jsme měli příležitost sledovat samičku macaráta jeskynního klást vajíčka, ze kterých se vylíhlo 21 „malých dráčků“, kteří se hned na to stali po celém světě mediálními hvězdami.  Více si o tom můžete přečíst zde.