Podzemní svět Postojné podněcuje lidskou představivost a zvídavost již dvě stě let. Tento nový svět, který se otevřel objevem Postojenské jeskyně, dal lidem podnět ke spoustě myšlenek – o jeskynní železnici, elektrickém osvětlení v době, kdy ani slovinské hlavní město takové osvětlení nemělo, o dobrodružstvích připomínajících romány Julese Verna.

Nicméně to nebyli lidé, kdo přišli s nápadem umístit do jeskyně mrakodrap nebo katedrálu. Zajistila to sama jeskyně. V celé délce více než 24 kilometrů Postojenské jeskyně se podzemní scenérie mění stejně jako na povrchu: vidíte tyčící se hory, slyšíte mumlání řek a procházíte ohromnými podzemními sály se vstupy a úzkými chodbami. Prozkoumáváte-li tento svět jako dron, pak můžete narazit do mrakodrapu i padesát metrů pod povrchem.

Pomalu...

Je všeobecně známo, že život pod povrchem Země je pomalý a vše trvá dlouho. Ve srovnání s milióny let starými jeskyněmi jsou naše životy jen fragmenty v dlouhé historii Země. Obecně se věří, že speleotémy rostou průměrně rychlostí jeden milimetr za deset let. Jedná se ovšem o poněkud nepřesný předpoklad, protože v některých částech Postojenské jeskyně rostou rychleji a pomaleji v jiných. Sintr se tedy ukládá v jeskyni různou rychlostí. Růst několika milimetrů může trvat několik let nebo také tisíce let, a to v závislosti na podmínkách, které ovlivňují intenzitu, složení vody a nepřetržitost toku vody, ze které se kámen ukládá.

Chceme-li tyto složité procesy vysvětlit jednoduše, lze s jistotou pouze říci, že speleotémy opravdu rostou pomalu... ještě pomaleji, než se pohybují vozy v koloně během ranní dopravní špičky.

Nejstarší stalagmit

Nejstarší stalagmit, který se nachází na trase prohlídky Postojenské jeskyně, se nazývá Nebotičnik (Mrakodrap) a jeho obrovská velikost mluví sama za sebe – je 16 metrů vysoký a tak široký, že zblízka nevypadá jako krápník, ale spíše sintrová zeď vedle prohlídkové trasy. Vědci k určení jeho stáří použili speciální techniku. Předpokládají, že je starý přibližně 150 tisíc let.

Pro porovnání: Vznik Postojenské jeskyně se datuje přibližně před 3 milióny lety, kdy se začala tvořit v 70 miliónů let starém vápenci. To znamená, že Mrakodrap je vlastně ještě „mladík“. Přestože je Nebotičnik (Mrakodrap) nejstarší krápník vyskytující se na prohlídkové trase Postojenské jeskyně, v jiných částech jeskyně se skrývají ještě starší kousky. Některé z nich jsou starší než půl miliónu let.

Obři

Obrovská velikost je jedním z typických znaků Postojenské jeskyně, kterého si návštěvníci a vědci při procházce jeskyní nejčastěji povšimnou. Není proto divu, že podzemní mrakodrap nestojí sám. V jeskyni se nachází několik dalších vysokých, velkolepých a na ornamenty bohatých stalagmitů připomínajících krápníkový les, které stojí vedle něj a pomalu, ale jistě rostou ke stropu. Říká se jim Giganti (Obři). Při pohledu shora z kalvárie útvaru Velika gora (Velká hora) si návštěvníci vychutnají jeden z nejúchvatnějších výhledů uvnitř Postojenské jeskyně. 

Podzemní hora?

Nebotičnik (Mrakodrap) se nachází přímo pod vrcholem kalvárie, zřícené síně, která vznikla po pádu stropu. Kalvárie má objem více než 168 tisíc metrů krychlových. Je tak velká, že by se do ní vešla londýnská katedrála sv. Pavla – s přístavkem nebo rovnou dvěma.

Ale nebojte se. Rozhodnete-li se vystoupit na horu, nic na vás ze stropu nespadne, protože v současnosti je tento přírodní trezor již pevný jako skála. Řícení jeskynních stropů uvnitř jeskyně není nic neobvyklého. Ovšem Postojenská jeskyně v tomto ohledu nabízí jedinečné scenérie. Obrovské zřícené bloky, pozůstatky bývalého stropu jeskyně, jsou na trase jeskyní jasně patrné. Zatímco se budete vydýchávat při výstupu na vrchol hory, můžete obdivovat úžasné jeskynní útvary, které rostou na zbytcích jeskyně. Ty jsou součástí této úchvatné krajiny po tisíce let. Vrchol Kalvárie nabízí dechberoucí pohledy na výrazné figury barevných obrů, kteří jako kdyby vzájemně soutěžili, kdo z nich se první dotkne stropu.