Touha po návštěvě, která přispěla k objevu

V dubnu 1818 se Postojenská jeskyně připravovala na velkolepou návštěvu císaře Františka I. a císařovny Karolíny Augusty. V té době lidé znali pouze několik set metrů jeskyně nejblíže jejímu vstupu, ale i přesto byly zvěsti o její kráse známy široko daleko. Císařovna matka si přála jeskyni navštívit a císař se svojí ženou se rozhodli zastavit v Postojenské jeskyni na své cestě do Dalmácie.

Úžasná podívaná

Několik dnů před návštěvou byli lidé pracující v jeskyni jak na jehlách a měly plné ruce práce s přípravou. Aby pro císaře připravili nezapomenutelné přijetí, rozhodli se na velké skále nad podzemní řekou přichystat pyramidu a opatřit ji uvítací cedulí, aby tak císaře překvapili a uvedli v údiv. Shodou náhod se při věšení cedule stalo něco, díky čemuž jeskyni celý svět obdivuje ji po 200 dlouhých let.

Život v ohrožení

Aby mohli pracovníci ceduli vyvěsit, bylo zapotřebí přes řeku umístiti velký žebřík s prknem na jeho vrcholu. Poté na improvizovaný most vyšplhal odvážný lampář Luka Čeč s lampou v ruce. Zatímco se ostatní věnovali své vlastní práci, Čeč začal šplhat po skále na druhou stranu řeky a vylezl až na vrchol, přičemž riskoval vlastní život. Na vrcholu zavolal na svoje druhy, zamával jim a pokračoval dále „do skály“, až nakonec jeho slaboučké světlo z lucerny pohltila temnota.

„Viděli jsme ho stát nahoře, jít dál, ještě jsme zahlédli světlo jeho lucerny. Půl hodiny jsme čekali, až se tento odvážný muž vrátí, a dělali jsme si o něj velké starosti. Obávali jsme se, že se mu něco stalo.“ Takhle události ze dne 19. prosince 1823 popsal nadřízený Luka Čeče, Jakub Vidmar.

Nový svět

Přesvědčeni, že se Čečovi něco stalo, mohli jen stěží uvěřit svým očím, když se po dlouhé chvíli znovu objevila zář jeho lucerny a Čeč se zjevil na skále. Čeč vykřikl slova, která se zapsala do historie: „Toto je nový svět, je to ráj!“. Poté rychle slézal skálu, aby jim pověděl o svém novém objevu, nové jeskyni. Šel hluboko do jeskyně, ale nemohl dojít na její konec. Aby našel cestu zpátky, na podlahu kladl ulomené stalaktity a stalagmity, které mu ukazovaly cestu zpět.

Nekonečné chodby a záhady

Objev Luka Čeče ani náhodou neukončil legendy o velké Postojenské jeskyni. Ba naopak, začalo se jich vyprávět ještě více. A všechny byly „neuvěřitelné“ příběhy o vláčku, elektřině a neobyčejném světě živočichů, malých dráčků. Čečovy ulomené stalaktity a stalagmity byly nahrazeny stezkou, po které chodí návštěvníci jeskyně již od roku 1819, kdy byla jeskyně otevřena pro turisty. Přestože byla skutečnost, že to byl Čeč, kdo objevil nové části jeskyně, zprvu utajena, v roce 1823 bylo odhaleno, že právě Čeč byl tím statečným mužem, který se na vlastní pěst vydal do neznámých končin jeskyně. Nicméně 24 km dlouhý jeskynní systém, který tvoří nejdelší turistům zpřístupněnou jeskyni v Evropě, není jediným Čečovým objevem. Učinil ještě jeden objev – malý a se štíhlým krkem, ale stejně důležitý.